History of the 212th tactical squadron

1977 - 1989

Historie letky navazuje na tradici 28. SBOLP (stíhací bombardovací letecký pluk), vyzbrojeného letouny MiG-23 BN a SU-7, dislokovaného na čáslavském letišti.

Rozhodnutí o zařazení letounů MiG-23 BN do výzbroje padlo v roce 1977 s tím, že budou umístněny na základně v Čáslavi jako výzbroj právě 28 stíhacího bombardovacího pluku. Tento rok se první skupina pilotů zúčastnila přeškolení v SSSR. Letiště v Čáslavi tou dobou procházelo rozsáhlou rekonstrukcí a tak první dva stroje Mig-23 BN přilétly do Pardubic. Stroje byly okamžitě přejmenovány za „Bedny“ jako následek tvaru jejich vstupů vzduchu do motoru. Toto jméno se pak ujalo jako přezdívka pro všechny MiGy 23.

Dodávky pokračovaly až do roku 1983, kdy do naší republiky dorazily poslední letouny. Těmi byla vyzbrojena i 3. letka a původní SU-7 byli odsunuty do Náměště nad Oslavou k 20. SBOLP. Letouny se postupně účastnily různých spojeneckých cvičení jako například simulace protivníka pro cizí PVO, působení z dálničního úseku u Měřína a došlo i k použití prvního druhu řízené protizemní výzbroje (CH-23) v tehdejším Československu. Další zajímavou úlohou, kterou plnili naši piloti bylo nesení osvětlovacích pum, které sloužily našim stíhačům jako cvičné cíle.


MiG-23

Díky dlouhému doletu letounu MiG-23 BN mohli stroje létat až na Rujanu (NDR) přímo z Čáslavi. Výhodná spolupráce pokračovala výměnou letek s JBG-37 z Drewitzu a výměnné pobyty se ještě několikrát opakovaly až do roku 1989.


1990 - 1999

V roce 1991 došlo ke změně a 28. SBOLP přešel na dvouletkový provoz. Piloti i technika 3. letky se rozdělily mezi 1. a 2. letku. V následujících letech se 28. SBOLP potýkal zejména s transformacemi letectva (resp. celých ozbrojených sil) a rozdělením státu na dva samostatné následovníky - Českou a Slovenskou republiku, resp. Armádu České a Slovenské republiky. V roce 1993 dostal 28. SBOLP posilu v podobě strojů MiG-21R a spolu s piloty od průzkumného pluku "Atlantického" se znovu obnovila 3. letka. Tím se v Čáslavi objevily a následně na dlouhou dobu také zůstaly letouny MiG-21 různých verzí.


MiG-23

Na základě transformačních změn v letectvu AČR v roce 1994 byl ukončen provoz letounů MiG-23 BN a do Čáslavi byly z Českých Budějovic převedeny stíhací letouny MiG-23 ML a základna v Čáslavi začala držet hotovostní systém PVOS (protivzdušná obrana státu).

K 31.12.1994 po 36 letech zanikl 28. stíhací bombardovací pluk "Těšínský“ a od 1.1.1995 vznikla na letišti v Čáslavi 4. základna stíhacího letectva, která ve svých třech nově ustanovených letkách – 41., 42. a 43. shromáždila zbytek stíhacího letectva AČR, z čehož právě 42. stíhací letka je předchůdcem 212. taktické letky. Naše letka byla v té době vyzbrojena necelou dvacítkou letounů MiG-21 MF a MiG-21 UM a dvěma letouny L-39 ZA. V létání na “třiadvacítkách” pokračoval dále i určitý počet “esboláků” z bývalého 28. SBOLP. K letounům MiG-23 našemu letectvu však chyběl dostatečný počet „spárek“ (dvoumístných verzí) a protože letounům také docházel technický resurz, bylo rozhodnuto o ukončení jejich provozu. Poslední stroje tohoto typu dolétaly v roce 1998.

Dne 12.3.1999 vstoupila Česká republika do NATO a od té doby se na čáslavské základně drží ostrá hotovost v systému NATINADS. Byla zrušena 43.slt. (stíhací letka) a zbylé „jednadvacítky” zůstaly ve výzbroji 41.stíhací letky. 42.slt. provozovala do příchodu L-159 jen letouny L-39 ZA.


2000 - 2003

Z řad personálu 42. letky byl vybrán nejzkušenější personál a ten se zúčastnil vojskových zkoušek letounu L-159. Po jejich úspěšném absolvování dochází k zavedení typu L-159 ALCA do výzbroje armády České republiky a 42.slt. přejímá první stroje. K prvnímu školení pilotů je stále používán typ L-159B a k převzetí prvních dvou jednomístných strojů L-159A dochází ke konci roku 2000. Během následujících dvou let letka přebírá dalších 15 kusů a začíná s plnohodnotným výcvikem.

Prvním operačním nasazením nově zavedeného typu byl Summit NATO. Spolu s hotovostními MiGy a americkými F-16 jsme se zúčastnili ochrany vzdušného prostoru nad Prahou ve dnech 21.-23.11.2002. K vyzbrojení letounů jsou použity darované střely AIM-9M Sidewinder a letouny hlídkují ve vzduchu nepřetržitě skoro celé 3 dny. Celý tento úkol se podařilo splnit bez závažnějších problémů.

Následující rok 42.slt. přebírá letouny L-159 od rušené letky v Náměšti n/O. To má za následek, že ke konci roku 2003 letka disponuje neuvěřitelným počtem 72 letounů L-159 z nichž je část umístěna na letišti v Pardubicích. Takový počet letadel je typický pro dvě letecké základny, nikoli však pro jednu letku. Technický personál letky, dimenzován na 36 letounů, tak zajišťoval údržbu dvojnásobného počtu techniky. Složitost situace zhoršoval fakt, že technika byla dislokována na dvou základnách, což kladlo vysoké nároky na organizaci, dopravu a logistické zabezpečení provozu všech letadel.


2004 - 2017

Na konci roku 2003 dochází k zatím poslednímu přejmenování a ze 4.zTL (základny taktického letectva) se stává 21. základna taktického letectva a z naší 42. stíhací letky 212. taktická letka.

Kritická situace, zejména v oblasti požadované údržby letecké techniky byla později vyřešena přeletem nadpočetných strojů do Aero Vodochody a jejich následným uložením pomocí speciální technologie (tzv. BRANOPAC). Letka tak nyní provozuje odpovídající počet 24 letadel.

V červnu roku 2002 se letka účastní prvního spojeneckého cvičení Clean Hunter. Zatím sice jen se dvěma stroji ale zato s velmi dobrým hodnocením.

Následující rok 2003 je pro letku důležitý z hlediska účasti na cvičení NATO AIR MEET 2003 v Polsku, kde můžeme poprvé prokázat hodnoty našich letounů. Pro létající a pozemní personál je toto cvičení první větší příležitostí jak v praxi vyzkoušet alianční operační postupy, zdokonalit taktiku, plánování, řízení a zároveň nechat v praxi vyniknout kvality L-159. Vzhledem k velkému praktickému a teoretickému přínosu zejména pro létající personál je 212. TL v následujících letech přizvána k účasti na cvičeních NAM 04 v Turecku a NAM 05 v Norsku.

Letouny L-159 jsou následně zařazeny i do Národního Posilového systému. Jde o hotovostní systém, který má v případě potřeby či ohrožení doplnit standardní hotovostní systém NATINADS. V rámci tohoto systému se 212. TL účastní několika dalších akcí, při kterých střežila různá důležitá jednání a mezinárodní summity v Praze.

V následujících letech se 212. TL účastní celé řady leteckých cvičení jak doma tak v zahraničí. K nejdůležitějším domácím cvičením patří cvičení Flying Rhino. Cílem tohoto cvičení je zejména přímá podpora pozemních vojsk a spolupráce s leteckými návodčími. Při cvičení dochází k úzké spolupráci zejména s britskou armádou, která tato cvičení několikrát použila jako poslední výcvik před nasazením svých jednotek v bojové misi. Mezi další cvičení patří Quo Vadis nebo “NEWTP” (NATO Electronic War Training Program) kdy se cvičí vzdušný boj s rušením radiových frekvencí, palubních radiolokátorů a další způsoby vedení REB (radioelektronického boje).

K významným zahraničním cvičením jichž se naše letka účastní patří například Squadron Exchange nebo TLP (Tactical Leadership Program), kde se jedná o komplexní výcvik pilotů s cílem vycvičit velitele mezinárodních taktických formací. Tito velitelé musí být následně schopni vytvořit z národních leteckých jednotek jednu formaci a splnit zadaný úkol. Splnění tohoto úkolu přitom může zahrnovat použití vzdušných tankerů, letounů pro vedení elektronického boje či stíhacího krytí.

V roce 2007 došlo k zavedení dvoumístné verze L-159T1 do výzbroje armády České republiky. Tím došlo ke zvýšení kvality pilotního výcviku.

Mezi hlavní úkoly letky patří výcvik nově příchozích pilotů, nácvik přímé podpory pozemních vojsk (CAS - Close Air Support), výcvik leteckých návodčích (FAC – Forward Air Controller) jak pro naši armádu tak pro armády našich spojenců a vzdušný boj.


aktualizováno: 24.3.2015 20:07:48.CEST; © Jenda.212.SQN.2013