Země se skládá z několika sfér, jimiž jsou
- zemská kůra (SiAl) – je tvořena převážně hliníkovými křemičitany, je tuhá, ale tenká; zemskou kůru rozlišujeme na kontinentální o tloušťce 35 – 40 km a na oceánskou, která má tloušťku 8 – 10 km
- plášť (SiMa) – tato střední vrstva je bohatá na hořčík a křemičitany
- zemské jádro (Nife) – shluky hlavně niklu a železa; jádro má dvě vrstvy, a to vnější, která je kapalná a vnitřní vrstva je pevná
Všechny vrstvy jsou tedy odlišné, a to hlavně hustotou, tloušťkou a složením.
Díky jádru – jeho složení a změnám, které v něm probíhají, existuje geomagnetické pole Země. Vzniká tak, že elektricky vodivá hmota v zemském jádru rotuje jinou rychlostí, než ostatní zemské sféry. Nepleťme si geomagnetický pól (osa magnetického pole protíná zemský povrch) s geografickým pólem Země (osa zemské rotace protíná povrch. Oba druhy pólů jsou severní i jižní a všeobecně se ví, že se geomagnetické zemské póly pohybují. Je to způsobeno roztaveným železem (teplota asi tak 4 – 5 tisíc stupňů Celsia) v jádru planety. Pohyby pólů mohou být tak veliké, že mohou způsobit i změnu své polarity. Tento jev, kdy se jih nacházel na severu a obráceně, nastal naposledy asi před 770 tisíci lety.
V posledních deseti letech vědci zjistili, že se severní geomagnetický pól chová dost podivně. Z neznámého důvodu došlo ke zpomalení jeho pohybu z 54 km za hodinu na pouhých 40 km/hod. Významný geolog Ciaran Beggan k tomu uvedl, cituji: „Stav, který nastal za poslední desetiletí, pouze potvrdil, jak málo víme o zemském jádru. Do roku 2040 budou pravděpodobně všechny kompasy ukazovat odchylku od severu směrem na východ".
Další světové kapacity v oblasti fyziky a geologie odhadují, že by se magnetické pole mohlo znovu chystat ke svému obrácení. Určit však, kdy by se to mělo stát, anebo jestli vůbec tento jev nastane – to vlastně ani nejde. S největší pravděpodobností se to prý za našeho života nestane.
