Už mě vůbec nebaví, jak se s partnerem stále jenom hádáme. My se s partnerem hádáme kvůli tomu, že on je stále v zaměstnání. Pracuje snad patnáct hodin denně a někdy i sedm dní v týdnu. Opravdu hodně mě to už štve a vadí mi to, protože my vlastně spolu netrávíme vůbec žádný čas. Přijde mi to, že jsme spíše jenom občasní přátelé. A ne, že bychom byli partneři. Já jsem tedy ze začátku věděla, že on má hodně náročné zaměstnání, ale nevěděla jsem, že bude třeba tak hodně hodin pryč a třeba i celý týden. Třeba ho vídám vždycky jenom, když ke mně přijde domů do postele, a to je tak všechno.
Myslím si, že když se takhle budeme stále jenom hádat kvůli zaměstnání a kvůli nedostatku času, tak je to potom opravdu hodně smutné. Je to velice náročné, opravdu pro každého, tedy alespoň takhle si to myslím já, že je to velice náročné a také jsem si řekla, že kdybych si našla náhodou někdy někde jiného muže, že bych se s tímhle současným rozešla.
A rozešla bych se s ním jenom kvůli tomu, že on nemá čas. A také už kolikrát přemýšlím, jestli to dělá schválně, že nemá čas, protože u mě se má vlastně jako v bavlnce, takže aby se mnou udržoval nějaký milostný vztah a nebo poměr, tak ono se mu to vyplatí, protože já pracuji pouze jenom do jedné hodiny odpoledne a potom už jsem na home office, takže zvládnu uklidit, uvařit, a taky mu ještě vyžehlím a vyperu oblečení, takže si myslím, že tohle se mu líbí, ale kdybych náhodou zjistila, že má někde ještě nějakou partnerku a nebo že mě jenom využívá a že náš vztah je jenom na oko, tak bych byla opravdu hodně nešťastná a smutná. Možná bych mu dala i facku, to záleží, ale jak bych se právě v ten moment cítila, ale hodně mě to vadí. Ale určitě nejsem jediná, kdo má také takovéto problémy, že někdo je opravdu hodně dlouho v práci. Kamarádka má zase partnera, který jezdí dálkově autobusem a je klidně i celý měsíc pryč.
